Co je plánované zastarávání a proč je to problém
„No jo, tak tenhle mobil už nepůjde opravit. Má zastaralý systém. Mrzí mě to, ale budete si muset koupit nový,“ podává mi s rozpaky opravář přes pultík můj dva roky starý Samsung. Situace se opakuje. Každé tři roky si musím pořídit nový telefon a každých pět let nový počítač. Už mě to přestává bavit, a tak se snažím přijít problému na kloub. Proč mají dnešní výrobky tak krátkou životnost a proč se nedají opravit? Pár hodin hledání na Googlu a odpověď je jasná. Tomuto rozšířenému nešvaru se říká plánované zastarávání.
Navrhnout výrobek, který se po nějakém čase opotřebuje a přinutí člověka koupit si nový, je myšlenka z doby první průmyslové revoluce. Pojem plánované zastarávání však poprvé použil ekonom Bernard London až v roce 1932. Napadlo ho, že by Spojené státy mohly oživit své hospodářství tím, že by lidé kupovali hodně výrobků nižší kvality. Nápad se neuchytil, ale netrvalo dlouho a průmyslový designér Brooks Stevens tento pojem uvedl do praxe. Od poloviny 20. století nastala zlatá éra plánovaného zastarávání, která pokračuje až do současnosti.
Co je plánované zastarávání
„Plánované zastarávání v průmyslovém designu a ekonomice je způsob plánování a navrhování produktu s uměle omezenou životností, jehož cílem je, aby produkt po určité době zastaral a stal se tak nemódním a nefunkčním.“ Jeremy I. Bullow, profesor ekonomiky na Stanford University |
Pračky, myčky, ledničky, mikrovlnky, mixéry, ale také počítače, mobily a fotoaparáty jsou navrhovány tak, aby vydržely jen předem určenou dobu. Buď jsou vyrobeny z nekvalitních materiálů, nebo ve svém nitru skrývají součástky, které se opotřebí a přístroj přestane fungovat. Většinou se tak děje po skončení záruční doby. Filmový dokument Konspirace o žárovce popisuje případ tiskárny, která po určitém množství papírů přestane tisknout.
Když se přístroj porouchá, jsou dvě možnosti – nechat ho opravit nebo si koupit nový. Současný systém je nastavený tak, že oprava je nákladná a trvá dlouho. Mnohdy přístroje nejdou rozmontovat, součástky nejsou na trhu k dispozici nebo je oprava z důvodu umístění chybných částic nemožná. A tak se většina lidí musí rozhodnout pro nákup. Stává se však, že výrobky zastarají, i když jsou ještě funkční. Tomuto typu se říká stylové zastarávání a pohání jej módní trendy. Jen si zkuste vzpomenout, jak rychle všichni vyměnili tlačítkové mobily za dotykové.
Proč je plánované zastarávání problém
Výrobky, které by mohly fungovat, se ze dne na den stanou nechtěným odpadem, který se musí zlikvidovat. Podle Eurobarometru z roku 2014 by si 77 procent evropských spotřebitelů raději nechalo produkt opravit než si koupilo nový, ale kvůli vysoké ceně opravy a úrovni služeb ho vymění.
Takový přístup k cenným zdrojům je neefektivní, znečišťuje přírodu a ohrožuje zdraví. Jenom v EU skončí na skládkách nebo ve spalovnách 50 procent odpadu z celkového množství 2,5 miliardy tun, které náš kontinent ročně vyprodukuje. Přitom poptávka po zdrojích neustále roste – v roce 2009 byla 1,5krát vyšší, než kolik jich jsme celosvětově schopni zajistit a udržitelně obnovit.
Plánované zastarávání navíc vede k nadměrnému a často zbytečnému utrácení peněz. Ceny výrobků jsou sice nižší, ale když si spočítáte, že každé tři roky si koupíte nový mobil, z dlouhodobého hlediska budete muset sáhnout hluboko do kapsy. Známé přísloví říká: „Nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci.“ Nejde však jenom o peníze. Lidé jsou frustrovaní, když si koupí něco nového a po několika měsících či letech musejí jít nakupovat znovu. Mnohdy ztratí důvěru vůči značkám, což firmám značně škodí.
Plánované zastarávání má také důsledky v sociální a kulturní oblasti. Ve městech a na vesnicích ubývají dříve běžné profese – ševci, švadleny a opraváři všeho druhu – a s tím se vytrácí i proslavené české kutilství. V době, která přináší výrobky na jedno použití, mizí úcta k věcem. Mnozí si řeknou: „Však se to stejně za chvíli vyhodí.“
Řešení existuje
Uplatňování plánovaného zastarávání se v průmyslovém designu a ekonomice sice rozmohlo po celém světě, ale na druhé straně se proti němu začíná tvořit silná opozice. Mezi spotřebiteli roste povědomí o tomto problému, Evropská komise chce zavést přísná pravidla na omezení plánovaného zastarávání a na trhu se objevují firmy, které spotřebitelům nabízejí kvalitní produkty. I v Česku je mnoho zajímavých projektů a firem, které nabízejí řešení. Věnovat se jim budeme v navazujícím článku.