Eliška Novák Knotková z Balance is Motion: Udržitelný produkt? Už nestačí jen selský rozum

Vypůjčím si na úvod vaše slova o tom, že udržitelný výrobek neexistuje. To opravdu platí?

Možná je to troufalé tvrzení, ale i u výrobku, u kterého se snažíme maximálně snížit dopad na životní prostředí, vždy nějaký vzniká. I do výrobků z odpadového materiálu musíte vložit energii pro recyklaci, regranulaci nebo nějaké tavení. Říct, že je něco stoprocentně udržitelné, je zavádějící. Proto věřím, že komunikovat konkrétní čísla a to, co je za nimi, je férová cesta. A jediná možnost, jak se vyhnout greenwashingu. Ten ani nemusí být záměrný, jenže celé téma je velmi komplexní, a proniknout do něj stojí nemálo energie a času.

Než se dostaneme k metodě LCA, můžete zmínit nějaký konkrétní příklad, na kterém by se dala celá problematika lépe představit?

V minulosti jsme třeba dělali materiálovou studii pro výrobce koberců. Chtěl nahradit syntetická vlákna bio bavlnou, a vyjít tak vstříc zákazníkům, kteří chtěli nakupovat koberce s přírodním vláknem. Z analýzy LCA ale vyplynulo, že bio-bavlna by měla při výrobě výrazně horší dopad na životní prostředí, než mají polyakrylová vlákna. Některé výsledky nás – byť neblaze – překvapují, ale je víc než zřejmé, že už se nedá spoléhat na selský rozum. Nezbývá než získávat data, a ty počítat. A právě proto je tu metoda Life Cycle Assessment.

Metoda Life Cycle Assessment nám dává komplexní pohled

Jak přesně tedy funguje? 

U daného produktu posuzujeme celý životní cyklus: od získání surovin, přes jejich zpracování a přípravu materiálů, následnou výrobu daného produktu, různé fáze užívání – kdy můžou vznikat nějaké odpady nebo emise – až po závěrečnou fázi „end of life“. U ní se zaměřujeme na to, jak se s tím výrobkem má nakládat, jestli se musí likvidovat, recyklovat a podobně. V každé životní fázi výrobku vyčíslujeme dopady v různých kategoriích.

Například uhlíkové stopy?

Uhlíková stopa – respektive vliv na globální oteplování – je ve skutečnosti jen jednou z mnoha. Další kategorií je třeba ekotoxicita. Jde o to, jaký vliv mají látky, které vznikají při výrobě produktu, na lidské zdraví nebo na kvalitu nějakého ekosystému. A pomocí metody LCA získáme hodnoty všech dopadů v jednotlivých kategoriích – tedy komplexní obrázek, jak na tom daný produkt je. A díky tomu nedochází k tomu, že bychom přesouvali dopady z jedné kategorie do druhé.

To se děje?

Může se to stát v případě, že je pohled zúžený právě třeba jen na uhlíkovou stopu. Výrobce optimalizuje tuto kategorii, ale nevědomě při tom zvýší negativní dopady třeba v kategorii eutrofizace, jejíž důsledkem jsou přemnožené sinice. Jak ukazuje příklad s koberci: i změna materiálu se může v rámci jedné kategorie jevit jako výhodnější, celkový pohled ale ukáže opak. V rámci metody LCA vypovídá každá kategorie o jiných jevech v životním prostředí, a má proto jiné jednotky. Proto se při výpočtu určují normalizační a váhové faktory, ze kterých na konci vzejde jedno konkrétní číslo. To pak vypovídá o celkové stopě.

Jak si takový výpočet představit?

Hodnoty počítá speciální software, do kterého zadáváme informace o vstupech a výstupech. Na tomto spolupracujeme s týmem LCA Studia. Pracují se softwarem od firmy Sphera, který je velmi robustní a má komplexní databáze. Výstupy softwaru je pak třeba ještě správně interpretovat.

Design produktu s co nejmenšími dopady znamená hledání rovnováhy

V jaké fázi za vámi firma může přijít – když vyrábí a chce snížit negativní dopady výroby, nebo před tím, než vůbec začne vyrábět?

Teoreticky je to možné v obou případech. V případě firmy, která už vyrábí, je možné navrhnout lepší materiál nebo například výrobní postupy. Prostě ten stávající produkt redesignovat. Hledáme při tom tzv. hotspot – nejpalčivější problém nebo místo v rámci životního cyklu výrobku. Na ten se zaměříme a optimalizujeme ho. Můžou to být materiály, může to být způsob výroby, transport, likvidace a podobně.

Jednodušší je to u designu nového produktu, je to tak?

Určitě. Vždycky se snažíme navrhnout esteticky lákavý, funkční výrobek, který je finančně i konkurenčně schopný. To je ostatně důvod, proč se jmenujeme Balance is Motion. Při designu výrobků je třeba vyvažovat a hlídat spoustu faktorů tak, abychom dosáhli co nejlepšího skóre v environmentální rovině. A zároveň navrhli výrobek, který bude uživatelům vyhovovat.

Existuje odvětví, které ze své podstaty nemůže být udržitelné? 

Myslím, že taková, kde by to vůbec nešlo, nejsou. Existují jen taková, kde je to větší oříšek. Pokud bychom se bavili například o vývoji lékařských přístrojů, budou hrát zásadnější roli jiné faktory než udržitelnost. I tak se ale domnívám, že třeba ve volbě materiálu je možné částečné zlepšení udělat. 

Koncepce designu využívající inovativní technologie recyklace skla k recyklaci nevratných lahví

Za pár let bude udržitelnost status quo

Dřív se o udržitelnosti mluvilo jako o příležitosti, dnes je to pro mnohé firmy spíš nutnost. Jak to vnímáte vy? 

Naši klienti za námi chodí čím dál častěji z vnějších pohnutek – tedy nejen z důvodu vlastního přesvědčení, ale kvůli tomu, že začínají pociťovat i tlak zvenčí. Může za to částečně i směrnice o ekodesignu, která se vytváří a která bude tlačit na výrobce, aby dodržovali určitá kritéria. Ta jsou teď v podstatě dobrovolná, a firmy, které se jimi zabývají, prostě jen chtějí být napřed. Za pár let to ale bude status quo, a je proto dobré být připraven. 

Platí to i pro digitální pasy? 

Jde o téma, které je úzce navázané na směrnici o eco-designu. Ačkoliv její podoba není finální, už teď víme, že digitální pasy budou její součástí. A budou povinné. My jsme si celý koncept otestovali v rámci našeho produktu Ruderal. Do něj jsme vložili NFC tagy, pomocí kterých si můžou zákazníci digitální pas načíst. 

Jaké informace obsahuje? 

Zobrazí se webová stránka s údaji o environmentální stopě, kterou jsme spočítali pomocí metody LCA. Jsou tam informace o použitých materiálech, o tom, co s výrobkem dělat, když doslouží. Možná je to jako řešení v současné chvíli předčasné. Doba, kdy budou digitální pasy běžnou záležitostí, ale rozhodně přijde. 

Doporučujete se připravovat už teď? 

Sběr dat určitě doporučujeme, může totiž zabrat několik měsíců, ne-li let. Záleží, jak moc komplexní je dodavatelský řetězec. Dobré je myslet na to, že digitální pasy neslouží jen ke komunikaci environmentálních dopadů směrem k zákazníkovi. Může jít o nástroj třeba i při řešení skladových systémů. Pokud tedy digitální pasy řeší víc dílčích problémů, určitě dává smysl začít je zavádět už nyní.