Jiří Zhoř: Přál bych si, aby doktorandi měli i podnikatelské ambice

Už teď máme několik služeb pro podnikavé studenty včetně JIC Ph. D. Akademie přímo pro doktorandy. Co nového přináší JIC Ph. D. mentoring? 

JIC Ph. D. Akademii máme aktuálně dvakrát ročně. Je sice určená přímo pro studenty doktorského studia, ale jedná se o intenzivnější program na tři měsíce. A uvědomili jsme si, že nám chybí nějaký follow-up.  Abychom podnikavým doktorandům poskytli prostor pro jednorázové konzultace jejich podnikatelských nápadů a odpověď na otázky se startem podnikání spojené. Rychle je nasměrovali a dali jim zpětnou vazbu. 

Proč právě s těmito studenty? 

Když to vezmu z pohledu naší Ph. D. Akademie, v prvním běhu jsme měli třicet studentů. V tom současném jich je téměř dvacet. Kdybych měl u této padesátky lidí vybrat nějaký společný jmenovatel, je to rozhodně práce na velmi zajímavých projektech. Jsou to lidé z Loschmidtových laboratoří, Recetoxu, CEITECu a podobně – mladí profesionálové, kteří mají oborové know-how. Zároveň ale o svém výzkumu nepřemýšlejí jako o podnikatelské příležitosti. A my jim proto chceme ukazovat cestu. Doktorand je pro nás úplně jiný klient než třeba středoškolský student nebo student bakalářského nebo magisterského studia. 
 

Proč? 

Obecně jsou doktorandi zaměřeni studijně nebo vědecky. Nesnažíme se proto dělat z vědců podnikatele. Přistupujeme k nim jako k lidem, kteří chtějí podnikat ve vědecké sféře. Podnikání coby možnost životní dráhy v nich tak mnohdy otevíráme úplně poprvé. Odpovídají si na otázky, jestli má jejich výzkum komerční potenciál, kdo je jejich zákazník a podobně. Ještě se nám nestalo, že by za námi přišel Ph. D. student a řekl: mám velký potenciál na spin-off a potřebuju vyřešit byznysovou část.  

Co pro ně podle tebe představuje největší překážku? 

Když si teď usmyslím, že chci podnikat, zítra jdu na úřad, založím si firmu a rozjedu to. Doktorandům tento drive chybí, což je ale naprosto pochopitelné. Univerzitní prostředí je hodně konzervativní, a není tak rychlé a dynamické. Do celého procesu přirozeně vstupuje obrovské množství lidí – od transferových oddělení, která umějí pomoct s právními aspekty, financováním nebo ochranou duševního vlastnictví, přes vedoucí jednotlivých výzkumných skupin, kolegů z projektů a podobně.

Na výzkumu se také podílí víc studentů a profesorů… 

… a každý si chce pochopitelně ochránit svoje duševní vlastnictví. Je také velký rozdíl v přístupu vedoucích. Oni určují priority a i oni musejí chtít, aby byl výzkum aplikovaný v praxi. A v neposlední řadě: fokus toho studia je většinou jeho dokončení, ne samotná aplikace. Ta je vnímaná až jako takový bonus. 

V prostředí doktorandů ses hodně pohyboval i jako student. Jaká je tvoje role u JIC Ph. D. Mentoringu? 

Vyzkoušel jsem si roli podnikajícího studenta – doktoranda. Znám tak jejich životní realitu. Lidem, kteří přijdou na mentoring, díky tomu dokážu dát zpětnou vazbu, pomůžu jim zvědomit určité možnosti a nasměruju je na relevantní lidi.  

Jaká je vlastně tvoje osobní motivace? 

Možná je to lehká frustrace. Studenti stráví několik let výzkumem, který stojí nemalé peníze a čas. A přijde mi důležité, aby projekt našel uplatnění v praxi. A možná k tomu stačí podpořit doktorandy v jejich ambicích, nabídnout jim další život pro jejich výzkum. Přál bych si, aby studenti, kteří pracují na skvělém aplikovaném výzkumu, přemýšleli víc ambiciózně. Tak, aby všechna ta skvělá řešení nezůstávala v šuplíku. To mě osobně strašně štve. 

Mají podobné programy přínos i pro studenty, kteří se nakonec do podnikání nepustí? 

Pravidelně pořádáme meetupy pro studenty. A zrovna na tom posledním mi absolventi akademie vyprávěli o tom, jak podávali žádost o grant. Po akademii ho napsali úplně novou optikou. Dokázali najednou mnohem lépe vyzdvihnout inovativnost, praktičnost, komerční potenciál – prostě projekt lépe prodat. A grant i díky tomu získali. Takže už jen tato změna myšlení je pro ně ohromně přínosná. 

Rýsuje se už nějaký spin-off? 

Na to je ještě brzy, přece jen je to běh na dlouhou trať. Zatím víme, že inspirace a informace fungují. Přicházejí k nám mladí lidé, ve kterých ten plamen je, a my ho rozfoukáváme. A pak už záleží na nich, na univerzitách, na centrech pro transfer technologií a na vedoucích výzkumu, aby do sebe všechna kolečka zapadla.